Tomáš Klášterecký

pomoc v krizi - psychoterapeutické poradenství - osobní rozvoj

Má odbornost a praxe:

Školní vzdělání:

  • 2001 – 2005 - VOŠ Gustava Habrmana Česká Třebová, obor Sociální práce
  • 1997 - 2001 - SOŠ Gustava Habrmana Česká Třebová, obor Železniční doprava a přeprava

Pracovní zkušenosti                    

  • 2019 doposud - vlastní poradenská praxe
  • 2018 doposud - facilitátor sebezkušenostního výcviku v přístupu zaměřeném na člověka, Diakonie CČE, Praha http://carlrogers.cz/
  • 2013 doposud - Terapeutické centrum na Bratislavské Brno - vedoucí programu, terapeut, Společnost podané ruce, o.p.s.
  • 2012 - 2013  Denní psychoterapeutické sanatorium Elysium Brno - terapeut, sociální pracovník, Společnost podané ruce
  • 2011 – 2012 Ambulantní centrum Hradec Králové, terapeut, sociální pracovník, Laxus o. s.
  • 2009 – 2011 Terénní programy Pardubický kraj, vedoucí programu, Laxus o. s.
  • 2008 – 2009  Terénní programy Pardubický kraj, terénní pracovník s uživateli drog, Laxus o. s.
  • 2008 Linka důvěry Pardubického kraje, krizový intervent
  • 2007 – 2008 Občanská poradna Ústí nad Orlicí a NZDM Pod střechou Letohrad, sociální a kontaktní pracovník, Oblastní charita Ústí nad Orlicí
  • 2004 – 2006 AD Centrum Pardubice, terénní pracovník s uživateli drog, Klub hurá kamarád, o. s.

Výcviky a dlouhodobé kurzy:

  • Sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik v přístupu zaměřeném na člověka, 600 hodin, Diakonie CČE Praha
  • Výcvik v telefonické krizové intervenci, 150 hodin, Sdružení Linka bezpečí Praha
  • Kurz rodinného poradenství pro pracovníky pomáhajících profesí, 110 hodin, Prevcentrum Praha
  • Motivační rozhovory a práce s klientem Speciál, sebezkušenostní výcvik, 60  hodin, Podané ruce Brno
  • Základní kurz krizové intervence, 51 hodin, Remedium Praha
  • Multidisciplinární vzdělávací kurz v oboru drogových závislostí, 100 hodin, Podané ruce Brno

Další krátkodobější kurzy a semináře: Koučink, Prevence relapsu, Sociálně - právní poradenství s klientem, Manažerská komunikace a vedení týmu, Dluhové poradenství, Case management, individuální plánování s klientem a další. Pravidelně se účastním odborných konferencí v rámci ČR.

Publikační činnost:

  • „Jak naše substituční léčba snižuje rizika v komunitě“ – Sborník konference Snižování rizik, Sananim Praha, 2016
  • Metodika práce s patologickými hráči, brněnská zkušenost; Tomáš Klášterecký, Dis., Mgr. Šárka Licehammerová, PhDr. Anna Nohýnková, Společnost Podané ruce Brno, 2014

„Nemiluj knihy, aby sis jimi ozdobil svůj příbytek, ale abys jimi vyzdobil srdce i ducha.“

Jan Patočka

Jak se to "rýmuje" v mém životě?

Narodil jsem se v roce 1981 v Ústí nad Orlicí. Dětství jsem prožil ve vsi Dlouhá Třebová. Rád se do "svého kraje" vracím, nedám na kopce a lesy Podorlicka dopustit. 

Celý život je mi vlastní rozvíjení zdánlivě protichůdných činností. Už od dětství jsem chtěl patřit mezi „ty dobré v tělocviku“, ale také mezi „ty, co se dobře učí“. V dospívání jsem miloval alternativní hudbu a začal studovat sociální práci, zároveň jsem začal závodně běhat. Atletice jsem se věnoval 10 let. Toto období mi nesmírně obohatilo život o trvalá přátelství a poznání, že dobrý výsledek stojí píli a odříkání. Toho si cením více než svých osobních rekordů. Z běhání jsem v posledních letech „přesedlal“ na kolo, jezdím několikrát týdně do práce v Brně, což je pro mě nejlepší odreagování pro tělo i ducha.

Miluji dobrou hudbu a knihy, především poezii a filosofii, ale také fotbal, nebo cyklistiku. Vladimír Holan, Erazim Kohák, Jan Balabán, ale také Zdeněk Štybar, Emil Zátopek, nebo Petr Čech. Ti všichni mají podle mě společnou hlubokou pravdivost a poctivost ve svém konání, kterou bych chtěl také co nejvíce převést i do svého života. Miluji zpěvy z Taize, Jaromíra Nohavicu, Suchého se Šlitrem, nebo Mňágu a Žďorp. Nesmírně mě zajímají humanitní vědy o člověku, ale také křesťanská spiritualita. Zdánlivé protiklady mě tak provází stále a jejich propojování dělá můj život bohatší.

Od roku 2013 žiji v Židlochovicích. Přijal jsem tu dar víry v Boha a křest, společně s manželkou vychováváme 3 děti. Moje žena a rodina jsou mi velkou oporou. Zdejší kraj jsem přijal za svůj a jsem tu doma. Založil jsem a každý rok organizuji Běhy na Výhon, zpívám v místním farním sboru, zamiloval jsem si cimbál a moravské lidovky. Vlastní terapií mi je dlouhodobě psaní poezie. U nakladatelství Dauphin jsem vydal sbírku Čas popeleční, ve které jsem zavřel dveře za jedním životním obdobím. Pro další texty sbírám inspiraci v každodenním životě.

"Život může být pochopen jen pohledem nazpět, ale prožíván musí být směrem kupředu."

S. Kierkegaard

Z čeho vycházím při práci s klienty?

V terapeuticko-poradenské práci je pro mě určující Přístup zaměřený na člověka od Carla R. Rogerse. Již z jeho názvu je patrné, že ve středu mého zájmu budete právě Vy jako jedinečný člověk. Člověk se svými kořeny, zkušenostmi, emocemi a sny. Tento základní směr humanistické psychoterapie staví na přirozené schopnosti každého člověka „stát se sám sebou“. A pro dosažení tohoto stavu se snaží vytvářet vhodné prostředí.

Carl Rogers došel k závěru (nejen teoreticky, ale i vědeckým zkoumáním), že pokud jsou člověku poskytnuty „nezbytné podmínky“, tj. bezpodmínečné přijetí, empatie a opravdovost protějšku, pak u něho dochází k jasným pozitivním změnám, úzdravě a růstu (podobně, jako rostlina potřebuje ke svému růstu dobrou půdu, vláhu a slunce). Zároveň si však uvědomuji limity poradenské práce i limity vlastní. Jsem proto připraven spolupracovat s lékaři, duchovními, či dalšími odborníky, budou-li to okolnosti vyžadovat.

V německy mluvících zemích se pro „Rogersovskou“ terapii používá slovo „Gesprächterapie“, neboli „Terapie rozhovorem“. Tento termín přesně vystihuje i způsob naší společné práce. Nemusíte se obávat žádných testů, dotazníků, anamnéz, nebo různých „technik“. Má práce a profesionalita spočívá právě v tom, abych v průběhu vedení našeho rozhovoru dokázal s respektem, soucitem a upřímností vytvořit dostatečné podmínky pro Váš růst, pozitivní změnu a její ukotvení.

S Rogersovským přístupem v poradenství je velmi úzce spjatý i princip krizové intervence. Tento způsob práce je mi vlastní právě absolutním zaměřením na přítomné prožívání člověka, který je mi nablízku. Nenabízí řešení a rady, ale velmi efektivně podporuje člověka v krizi tak, aby sám našel cíl, smysl a způsoby svého dalšího konání. Věřím, že takto „vlastnoručně“ nabyté poznání má také větší potenciál učinit trvalejší pozitivní změny v životě každého z nás.

 „Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.“

Karel Čapek